Ráno jsme ocenili blízkost Sevilly, protože jsme na jednom z náměstí byli už kolem 8 hodiny. Snídani jsme odbyli na lavičce a vyrazili k Sevillské katedrále. Bohužel prohlídka byla jen z venku, protože se otevíralo až v 10 hodin. Zamířili jsme tedy k paláci Alcazar. Skoro v každém městě jižního Španělska najdete Alcazar, Alcazabu, Albazine a jiné názvy začínající Al, které jsou pozůstatkem Arabského osídlení.
Dojít do Alcazaru trvá asi 5 minut a po ránu aspoň nebyla žádná fronta u kasy. Zde jsme investovali 7,5€ do lístku. V této původně pevnosti se vystřídalo mnoho králů a kalifů. Výsledkem je směs muslimské a křesťanské architektury, kdy jednotliví vládcové se předbíhali v tom, kdo udělá nádhernější palác. Nádherné zdobení stropů a stěn, zahrady a vzdušná patia jsou i na podzim zdobena květy a zelení. Citrusy dozrávají, stromy kvetou, kočky se mrouskají. Tady je podzim úplně něco jiného než v Česku. Specialitou, kterou jsme viděli i palácích dalších měst jsou potom nádržky na vodu uprostřed místnosti ze kterých vede systém kanálků s tekoucí vodou. Zcela vyčerpání jsme zakotvili v místní kavárně, kde jsme dali kávu a trochu vody. Po prohlídce okázalé zahrady jsme se přesunuly na náměstí patio Las Banderas a po pěší zóně pokračovali obhlídkou místních uliček, hospod a barů. Přes Bario de Santa Cruz, Plaza San Francisko, San Salvador jsme se dopracovali až na nábřeží k Plaza de Toros. Jak naznačuje název je zde k vidění místní býčí aréna s muzeem býků. Bohužel až po zakoupení lístků jsme zjistili, že vstup je s průvodcem a že začíná až za půl hodiny. Což znamenalo, že nestihneme vstup do katedrály. V muzeu býků bylo k vidění kromě kromě těch nejslavnějších býků i propriety nejslavnější toreadorů a jiné relikvie. Pochopitelně prohlídka arény je také silný zážitek. Klidně bych chtěl zažít i atmosféru zápasu. Mimochodem cena lístku na dobrá místa ve stínu dosahuje až stovky eur. Kolem katedrály jsme se potom vrátili k autu.
Autem jsme potom po okruhu objeli města a vyrazili směr Cordoba. Ubytování jsme našli v kempu honosného jméno Carlos III asi 30 km od Cordoby. Opět jsme byli jediní stanující obyvatelé a kromě pár koček zde byly v pronájmu jen asi dva bungalovy. Malý problém nastal, když jsem se pokoušel v oblázcích zarazit kolíky od stanu, ale nakonec jsme se ubytovali a vyrazili do místní restaurace. Zde jsme byli jediní hosté a tak jsme si večeři a pár piv náležitě užili.
Odkaz na fotogalerii.
Bude pokračováno
Přidejte tuto stránku do vaší oblíbené sociální sitě
