Malý Svratecký maraton 2009
Na tento závod jsem se těšil, protože je znám svou výbornou atmosférou, dlouhou tradicí a všichni běžci tady dostávájí cenu. Navíc to bylo pokračování soutěže o pohár Běháme vysočinou, který se skládá s Běhu okolo Víru a MSM, což slibovalo souboj mezi mnou a Serbessou Mulugetou, který určitě chtěl oplati porážku z jarního závodu. Počasí nás přivítalo opravdu stylově po deštivém běhu kolem Víru, tentokráte začlo pršet až po příjezdu a vydrželo to až do našeho odjezdu večer v půl osmé.
Serbessa hned po startu nasadil ostré tempo, které jsem měl problém akceptovat. Ikdyž se běželo mírně z kopce a měření kilometrů bylo občas o nějaký metr posunuté, tak mezičasy byly docela alarmující a některé kilometry se blížily 3 minutovému tempu. Mezičas na 5 km byl 15:48 a na 10 km 32:19. Snahou Serbessy bylo utéct hned na začátku a nedat šanci na nějaký velký souboj. Jeho nástupy jsem zatím stíhal ikdyž s mírným zpožděním. Nákonec jsem se v kopci sám začal pokoušet o útok hlavně pochopitelně při seběhu, který mi už tradičně jde lépe. Na otočce jsem sice byl v čele, ale Mirečkův dech jsem měl na zádech. Mezičas 52:21 ukazoval šanci na dobrý cílový čas , ale cesta zpátky bývá většinou o dost těžší. Tentokrát se dalším nepřítelem dobrého času ukázal i protivítr, který ke konci v kombinaci s deštěm mi ubíral dost energie. Kousek po otočce jsme potkali Jirku Valenfelse a chvilku i další běžce. Nejvíce jich bylo v kopci na Ujčov a potom při seběhu. S potěšením musím říct, že nám fandilo hodně protiběžců a navíc většinou přímo mě - hned se mi běželo lépe. Bohužel Serberessa změnil taktiku i vzhledem k horším podmínkám pro zpáteční běh a o tempo jsem se musel postarat sám. Dva postupné nástupy jsem ještě v pohodě zachytil, ale když při občerstvovačce ve Štěpánově se stihl vrátit pro jonťák a vzápětí mě hravě dohnat, tak mi došlo, že pokud nedostanu nějaký zázračný příliv sil, tak to asi nebude snadné. Další Mirečkův nástup mezi 26 a 27 kilometrem jsem už bohužel nevzvládl a když se k tomu přidala bolest od skřípnutého nervu v bedrech bylo rozhodnuto. V cíli závodu jsem byl nakonec o 17 vteřin rychleji než loni, ale dvě minuty po Serbesovi.
Přidejte tuto stránku do vaší oblíbené sociální sitě
